E = mc2
Zamýšleli jste se někdy, co to vlastně znamená? Došlo vám někdy, že rovnice se dá napsat také
m = E/c2
neboli hmotnost (hmota) = energie lomeno rychlost světla na druhou, jinými slovy hmota je energie. Možná si to neuvědomujete, ale tato rovnice zásadním způsobem mění paradigma našeho pohledu na svět. Energie se stala základem všeho a to včetně nás. Každý z nás je stejně jako vše okolo jen shlukem kmitající energie. Naplnilo se tak dávné mystické poznání: vše je JEDNO, vše má stejnou podstatu.
Základní charakteristikou energie je, že je v neustálém pohybu, neustále se mění a transformuje. Fyzikální zákon zachování energie říká, že množství energie ve vesmíru je stále stejné, jen se jedna forma energie transformuje v jinou. Energie potřebuje proudit. Když se proud energie zatarasí například přehradou v řece, začne se na přehradu zvyšovat tlak, až přehrada jednou povolí a proud energie se obnoví. Toto platí i pro nejvyšší formu energie - pro energii mentální.
U změn energie se uplatňují paradoxně dva proti sobě jdoucí principy. Druhý zákon termodynamiky ukazuje, že při přeměnách energie dochází k nárůstu entropie, čili neuspořádanosti systému (laicky řečeno nepořádek se dělá sám). Abychom entropoii snížili, musíme do systému dodat další energii (abychom nepořádek uklidili, musíme vydat energii na uklízení). Proti tomuto principu jde princip evoluce, kdy se vesmír a jeho systémy vyvíjejí od jednoduchého ke složitějšímu. Od počátečního uniformního vesmíru v době velkého třesku a těsně po něm, k atomům, molekulám, od vodíku k transuranům, k hvězdám, k výskytu života, od jednobuněčných organismů k mnohobuněčným, k rostlinám, stromům, zvířatům, lidem .... Každý složitější systém je tvořen energií s vyšší a složitější vibrací.
Další fyzikální objev se zásadním dopadem na náš budoucí přístup k životu je, že částice nejsou "kuličky" ale nekonečné pravděpodobnostní funkce. O částici nemůžeme s jistotou tvrdit, kde se právě nalézá. V určitém místě je pravděpodobnost jejího výskytu skoro rovná 1, ale 1 to není, je to o trochu míň. Nikde ve vesmíru neexistuje místo, kde by pravděpodobnost výskytu byla nulová. Toto se s trochou nadsázky dá říci také tak, že každá "moje" atomární částice "je skoro celá ve mně", ale současně "je trochu v každém z vás". Každá "vaše" je "je pak částečně i ve mně". Svým způsobem jsme všichni propojeni v jeden celek. Mystikové to tvrdí již dávno a přirovnávají jednotlivé bytosti k vlnám na moři. Každá vlna se může vnímat jako samostatná, od ostatních vln oddělená jednotka. Pokud se díváme po hladině, tak to tak je. Pokud se ale podíváme z hlubiny, jsou všechny vlny jen "čeření" jednoho a toho samého moře. Přes hlubinu jsou všechny vlny jedno.
Poslední výzkumy v subatomární fyzice přinášejí ještě zásadnější změnu. Podle mnohých fyziků přinášejí nové teorie, především teorie superstrun, nový prvek. Podle některých výkladů dokonce energie = vědomí. Bez uvědomování žádná energie neexistuje. Zatím se na tomto výkladu neshodli všichni fyzikové, ale někteří, jako třeba John Hagelin www.hagelin.org, již na tomto poli konají zajímavé pokusy. Toto je naprosto zásadní změna, která podle mne vyvolá razantní změnu paradigmatu. Vždyť to znamená, že rozdělování na idealisty a materialisty ztrácí smysl. Pravdu mají obojí! Svět je neustále tvořen a přitom se vyvíjí! Věda si podala ruce s mystickým způsobem poznání a po tisícilitetích se dostávají do shody.
Žádné komentáře:
Okomentovat